Když jsem hledala lokalitu pro tyhle dva úžasňáky, utrhla jsem si vejfuk na autě. Jak říkám, na každé focení je třeba mít nějakou památku. Takže cesta domů byla provázena hlukem jak z vytuněnýho trabanta, ale radost z toho, co za fotky jsem si vezla ve foťáku...no stálo to za to. Neposekaných luk je totiž v dnešní době poskrovnu.A nebo si nějakou vyhlídnu a když dojedu na místo druhý den, čeká mě místo krásné louky posekané zbytky toho krásna.Tady to prostě vyšlo a ještě jsme dali pole naproti.
