Terka s Láďou jsou ti nejskromnější lidé, jaké jsem již dlouho nepoznala. Pro šťastný a spokojený život jim stačí láska, jejich malinkatý Jonášek a víra. Svatbu pojali ve venkovském stylu a měli na ní samé úžasné kamarády, kteří by pro ně dýchali. Opravdu jsem celý den cítila tu soudržnost mezi nimi, tu oddanost jeden druhému, jak mezi kamarády tak mezi Terezkou a Láďou. Připravovali se v domečku Terezky babičky a v domečku jejich kamaráda. Obě venkovská stavení dýchala tou pravou atmosférou a já tiše vzpomínala na dřívější časy, jak vše chodilo a jak si lidé byli blízcí. Byl to nádherný den, plný sluníčka a pohody.