Když jsem se s Míšou domlouvala ohledně focení svatebního dne, netušila jsem, že půjde o dvě holky. To jsem se vlastně dozvěděla, až když už jsem prošla do finálního výběru a ony si mě vybraly. S mým přístupem k životu, kdy všechno, co se něčím odlišuje, je pro mě výzva, jsem byla nadšená. Samozřejmě jsem v sobě měla klasické pocity, abych něco nezvorala, protože jsem věděla, že holkám na fotkách opravdu moc záleží, ale hned při příjezdu na místo ze mě vše opadlo, protože mě přivítal skvělý Míši brácha a z pokoje, kde se holky připravovaly, zněl hlasitý smích. Den proběhl pouze s těmi nejbližšími, bylo to krásné, komorní a nabité emocemi. Jen babička nám dorazila s úrazem. Cestovala vlakem a při pádu si rozsekla bradu. Naštěstí ale vše dopadlo dobře a i ona si ten den užila. A jak jsme si užily my focení portrétů? V záplavě smíchu od začátku až dokonce. Ale i tak se nám podařilo hodně snímků té opravdové lásky, kterou k sobě holky cítí. Moje práce mi dává prostor nahlédnout i do duší lidí a má prostě smysl. Jsem za ni vděčná...